Kamélie, moje velká láska. Mám jich několik, nyní kvetou jen dvě z nich. Tuto červenou jsem kdysi koupila v Německu, během své služební cesty v Brémách. Ráno, když jsme se už chystali domů, jsme nedaleko hotelu, který byl v centru města, zavítali na trh. Bylo brzké jaro, chladno, ale náměstí už zaplaveno jak řezanými, tak hrnkovými rostlinami. Nemohla jsem jí odolat, růžovou, jinak úplně stejnou, jsem vzala mamce. Protože jsme tam byli ve čtyřech a kufr auta byl plný, jsem ji celou cestu, (téměř 900 km), držela na klíně. Kolega sedící na zadním sedadle vedle mě, do ní z legrace pořád strkal s dovětkem, že ani spát nemůže, že ho listy lechtají v obličeji :-), já byla ale neoblomná. Bylo to v roce 1998, panebože, jak ten čas letí....
Tuto mám první rok, zachránila jsem ji v jednom supermarketu, byla napůl uschlá. Denně jsem k ní mluvila, zalívala ji. Přežila...
A teď jeden negativní zážitek, takto vypadá v současnosti moje zahrada.... Soused pod námi začal bourat dům a chce postavit nový.... takže nám před vánocemi přetrhl elektriku a teď po novém roce jsme zase měli problémy s vodou, takže se vše musí položit nově.... a jde to přesně přes mou zahradu :-(,
proto jsem si musela udělat radost a ve velkoobchodu, který je vedle mé práce, koupit plnokvěté čemeřice :-)
a jednu scillu, která má úžasnou modrou barvu...
a jednu kovovou slepičku na blížící se velikonoce :-)
A to je dnes asi vše, zahradu moc fotit nemůžu, protože se do části ani přes výkop nedostanu, doufám, že moje rostliny přežijí a i já ve zdraví tyto výkopy :-) :-).
Mějte krásný zbytek víkendu.